Několik nových studentů se nakonec přece jenom v hodinách objeví, většinou na doporučení studentů stávajících. Někteří z nováčků první hodinu zažijí kulturní šok. Zjištění, že veškeré dosud nabyté znalosti a návyky jsou víceméně k ničemu (ba naopak je třeba se jich pracně zbavovat), nepotěší. Občas to někdo nevydýchá, k tomu ale dochází jen málokdy.
Novým studentům bude třeba vysvětlit, a stávajícím připomenout, nejdůležitější zásady, podle nichž výuka probíhá. Pokusím se je zde krátce shrnout, samotného mě zajímá, jak to půjde:
UČEBNICE A MATERIÁLY
Učebnice nepoužíváme, protože žádné dobré neexistují. Dokonce ani žádné středně dobré. Všechny doporučované, a v této zemi standardně používané, učebnice jsou podfuk, vypulírovaná šidítka. Jejich dirty little secret je vnutit vám iluzi, že se něco nového učíte a že "v tom máte systém" (v Česku vysoce hodnocený aspekt), neschopným učitelům dodávat vozítko k jakés takés respektabilitě, jazykovým školám přinášet fůry peněz za málo práce, velkým jazykovým institucím ještě daleko větší fůry peněz za ještě míň práce.
V kursu používáme vlastní materiály vybírané z různých zdrojů a upravené do co možná nejvhodnější, tedy nejpřínosnější podoby.
* Slovní zásobou zde mám na mysli tématické celky jako Nářadí používané při stavbě domu nebo Fauna severských mokřin.
Student je při mluvení neustále konfrontován s iritujícím vědomím, že to co se snaží sdělit nejen nějak říct jde (viz příběh na papíře), ale navíc toto spojení už v hodinách mnohokrát v různé podobě zaznělo, byl na jeho záludnost učitelem opakovaně upozorněn, suverénně jej odkýval, dost možná (při průletu zajímavými obraty) i správně přeložil z češtiny -- a přes to všechno se mu teď opět nedaří jej polapit a správně použít. V takových případech se dle mého soudu jedná o nasrání veskrze produktivní, na němž se dá, a má, stavět.
Tyto znalosti samozřejmě do gramatiky patří. Patří do ní ale také - a možná především - velké množství drobnějších znalostí, včetně schopnosti používat eluzívní slovesa typu wonder nebo keep, překládat rozplizlá česká slovesa nechat či napadnout, spojovat či uvozovat anglické věty pomocí linking words jako actually, although či besides, vědět kdy použít struktury typu that’s when, kdy sáhnout po you jako protějšku německého man apod.
Takto nazírána je gramatika hodně široký pojem. Přesto si troufám tvrdit, že všechny tyto znalosti bych i méně pokročilým studentům dokázal objasnit (a vysvětlit, proč je nezbytné je znát) v průběhu jedné dvouhodinovky. To samozřejmě nedělám, šlo by o přístup, který by svou monotónností byl značně únavný a tím pádem kontraproduktivní.
Nicméně se v průběhu jednoho ročníku snažím tou či onou formou dopracovat k většině znalostí, které by dotyčná skupina měla ovládat. Neočekávám přitom samozřejmě jejich okamžité zažití (i když mnozí studenti vyjadřují hlasité obavy, že to očekávám či očekávat budu) - trvá dalších několik měsíců, než si průměrní studenti vše zažijí a dalších několik let (či reinkarnací) než vše sami spontánně začnou používat.
Ve skupinách, v nichž převládají noví a nerozkoukaní studenti, se vysvětlování gramatiky zpočátku věnuje trochu více času než ve srovnatelných pokračujících skupinách. I zde ovšem prvek vysvětlování brzy ustoupí do pozadí a po několika měsících se většina gramatických jevů již jen zkratkovitě připomíná (v případě nutnosti pomocí klasických příkladových vět, které si s tím či oním jevem cíleně asociujeme).
K podrobnějšímu vysvětlování dochází jen v případě, kdy zjistím, že se s určitým spojením nebyla schopna zdárně popasovat převážná část třídy. Jinak spoléhám spíše na vytrvalé připomínání, u nejdůležitějších pravidel a obratů pak na jejich zasazování do krátkých překladových testů, jimiž jako správný zlomyslný učitel každou hodinu provětrávám mozky svých studentů, chudáčků otrávených znavených zpruzených.
Jednotlivé aktivity se v hodinách střídají poměrně rychlým tempem a bez větších úvodů. Vysvětlím o co půjde v dnešním příběhu a přitom nastíním novou slovní zásobu. Zeptám se na obsah příběhu z minulé hodiny. Připomenu nejzásadnější obraty z dva týdny starého článku. Nechám studenty zaimprovizovat si dialog mezi dvěma postavami, jež spolu ve skutečnosti nemluvily. Přednesu příběh uvedený na začátku hodiny. Pomocí otázek v angličtině se ujistím, že mu studenti porozuměli. Střihneme si bleskový překladový test (simultánní tlumočení krátkých obratů).
Studenti si metodou otázka-odpověď převypráví dnes uvedený příběh. Projdeme si doplňovačku, která byla za domácí úkol. Studenti si přehrají scénku z doplňovačky (ty bývají většinou pojaty jako dialogové texty, odtud 'scénky'). Nahlédnutím do textu zjistí, které zásadní obraty nepoužili. Ještě jednou si dáme stejný test (ježišmarjá, já to zas nevím). Znovu scénka, ale s prohozenými rolemi. A následující hodina může být zase úplně jiná.
Pokud se vám podařilo si na základě výše uvedeného popisu udělat obrázek o průběhu hodiny, pak jste si určitě všimli, že základním principem je prokládání aktivit. Hodina se tedy neskládá ze dvou či tří velkých bloků, nýbrž z mnoha krátkých činností, které udržují mozek studentů v neustálém napětí a které průběžně pročišťují jejich krátkodobou paměť. To proto, aby při návratech k textům byli nuceni přemýšlet a znalosti si vybavovat s určitou námahou. Jedině tak si je zažijí.
Důležitou součástí hodin jsou i testy, které se vyskytují v několika odlišných podobách (simultánní tlumočení krátkých obratů, doplňování mezer v textu, společné procházení vět přeložených za domácí úkol etc.). Jejich cílem ale není ani tak testování znalostí jako spíše jejich připomínání a neustálé omílání. Tento zdánlivě chaotický přístup vede některé studenty k závěru, že se jejich angličtina nezlepšuje (zatímco kamarád co chodí do opravdového kurzu je mezitím prý už u lekce sedm v Headway Pre-Intermediate).
Je pravda, že výsledky našeho přístupu jsou těžko kvantifikovatelné. Student rok dře a má dojem, že kde nic tu nic. Po letní přestávce přijde zpět a okouzlen naslouchá své vlastní, o třídu lepší, angličtině. Pocit pýchy trvá cca pět minut. Zbytek ročníku probíhá opět ve znamení zmaru z vlastní neschopnosti, temperovaného nevysloveným tušením, že to snad přece jenom nějak funguje.
To mě podrž, prý krátké shrnutí. Someone, please, shut him up.
SLOVNÍ ZÁSOBA
Na slovní zásobu soustředíme daleko méně pozornosti, než jste možná zvyklí ze škol nebo jiných jazykových kursů. Ostatně každý student má jinou oblast zájmu a k učení slovíček nepotřebujete chodit do kursu, nabízí se vám internet a specializované slovníky. Našim cílem je naučit studenta komunikovat tak, aby v případě potřeby byl schopen hezkou angličtinou opsat slovo, na které si není s to aktuálně vzpomenout.* Slovní zásobou zde mám na mysli tématické celky jako Nářadí používané při stavbě domu nebo Fauna severských mokřin.
MLUVENÍ
V kursu se mluví hodně, ovšem pouze za předpokladu, že mluvit skutečně chcete. Nesmíte, a teď to možná trošku zabolí, čas určený pro mluvení vyplnit monologem (v češtině) o tom, jak do kursu chodíte především proto, že se chcete naučit mluvit a jak je škoda, že se k tomu nějak nemůžete dostat a jak byste ukrutně rádi už konečně mluvili, ale zdá se vám, že tento konkrétní příběh nejde nějak jednoduše převyprávět a ten předchozí neměl žádný děj a ten předtím si už nepamatujete a klíčová slova si netisknete a minule jste tady nebyli a u toho dnešního textu jste se nějak zasekli u první věty a nevíte jak dál a otázka na spolužáka vás vůbec žádná nenapadá a vůbec, učitel by to celé měl pojmout úplně jinak, aby bylo o čem si vykládat, protože takhle to teda nepůjde a jak to dělají ostatní že mluví to teda nevíte, ale podle vás to takhle prostě nejde.Student je při mluvení neustále konfrontován s iritujícím vědomím, že to co se snaží sdělit nejen nějak říct jde (viz příběh na papíře), ale navíc toto spojení už v hodinách mnohokrát v různé podobě zaznělo, byl na jeho záludnost učitelem opakovaně upozorněn, suverénně jej odkýval, dost možná (při průletu zajímavými obraty) i správně přeložil z češtiny -- a přes to všechno se mu teď opět nedaří jej polapit a správně použít. V takových případech se dle mého soudu jedná o nasrání veskrze produktivní, na němž se dá, a má, stavět.
GRAMATIKA
Co se probírání gramatiky týče, je nutné si nejprve ujasnit, co vůbec spadá pod pojem gramatika. Vy si nejspíše představíte časy (konkrétně čas předpřítomný), trpný rod, modální slovesa a jiné grandiózní okruhy znalostí, ze kterých je člověk testován při přijímacích zkouškách a certifikačních testech. * pro jedenáct z deseti českých studentů platí, že gramatika = čas předpřítomný, což je smutnéTyto znalosti samozřejmě do gramatiky patří. Patří do ní ale také - a možná především - velké množství drobnějších znalostí, včetně schopnosti používat eluzívní slovesa typu wonder nebo keep, překládat rozplizlá česká slovesa nechat či napadnout, spojovat či uvozovat anglické věty pomocí linking words jako actually, although či besides, vědět kdy použít struktury typu that’s when, kdy sáhnout po you jako protějšku německého man apod.
Takto nazírána je gramatika hodně široký pojem. Přesto si troufám tvrdit, že všechny tyto znalosti bych i méně pokročilým studentům dokázal objasnit (a vysvětlit, proč je nezbytné je znát) v průběhu jedné dvouhodinovky. To samozřejmě nedělám, šlo by o přístup, který by svou monotónností byl značně únavný a tím pádem kontraproduktivní.
Nicméně se v průběhu jednoho ročníku snažím tou či onou formou dopracovat k většině znalostí, které by dotyčná skupina měla ovládat. Neočekávám přitom samozřejmě jejich okamžité zažití (i když mnozí studenti vyjadřují hlasité obavy, že to očekávám či očekávat budu) - trvá dalších několik měsíců, než si průměrní studenti vše zažijí a dalších několik let (či reinkarnací) než vše sami spontánně začnou používat.
Ve skupinách, v nichž převládají noví a nerozkoukaní studenti, se vysvětlování gramatiky zpočátku věnuje trochu více času než ve srovnatelných pokračujících skupinách. I zde ovšem prvek vysvětlování brzy ustoupí do pozadí a po několika měsících se většina gramatických jevů již jen zkratkovitě připomíná (v případě nutnosti pomocí klasických příkladových vět, které si s tím či oním jevem cíleně asociujeme).
K podrobnějšímu vysvětlování dochází jen v případě, kdy zjistím, že se s určitým spojením nebyla schopna zdárně popasovat převážná část třídy. Jinak spoléhám spíše na vytrvalé připomínání, u nejdůležitějších pravidel a obratů pak na jejich zasazování do krátkých překladových testů, jimiž jako správný zlomyslný učitel každou hodinu provětrávám mozky svých studentů, chudáčků otrávených znavených zpruzených.
CO SE V HODINÁCH DĚLÁ
V hodinách se pracuje převážně s delšími texty. Ty nespojuje nic kromě toho, že obsahují velké množství užitečné angličtiny - obsahově jsou každý zcela někde jinde. Studentům pak vytrvale kladu na srdce, že cílem není textu porozumět, nýbrž odnést si z něj znalosti, které jim v budoucnu umožní podobnou situaci či děj bez větších potíží popsat dobrou angličtinou. “Já se hlavně chci nějak domluvit, to je jedno jak” je nápis, který věším na jehly v očích voodoo panenek reprezentujících studenty, jež toto vyřknuli.Jednotlivé aktivity se v hodinách střídají poměrně rychlým tempem a bez větších úvodů. Vysvětlím o co půjde v dnešním příběhu a přitom nastíním novou slovní zásobu. Zeptám se na obsah příběhu z minulé hodiny. Připomenu nejzásadnější obraty z dva týdny starého článku. Nechám studenty zaimprovizovat si dialog mezi dvěma postavami, jež spolu ve skutečnosti nemluvily. Přednesu příběh uvedený na začátku hodiny. Pomocí otázek v angličtině se ujistím, že mu studenti porozuměli. Střihneme si bleskový překladový test (simultánní tlumočení krátkých obratů).
Studenti si metodou otázka-odpověď převypráví dnes uvedený příběh. Projdeme si doplňovačku, která byla za domácí úkol. Studenti si přehrají scénku z doplňovačky (ty bývají většinou pojaty jako dialogové texty, odtud 'scénky'). Nahlédnutím do textu zjistí, které zásadní obraty nepoužili. Ještě jednou si dáme stejný test (ježišmarjá, já to zas nevím). Znovu scénka, ale s prohozenými rolemi. A následující hodina může být zase úplně jiná.
Pokud se vám podařilo si na základě výše uvedeného popisu udělat obrázek o průběhu hodiny, pak jste si určitě všimli, že základním principem je prokládání aktivit. Hodina se tedy neskládá ze dvou či tří velkých bloků, nýbrž z mnoha krátkých činností, které udržují mozek studentů v neustálém napětí a které průběžně pročišťují jejich krátkodobou paměť. To proto, aby při návratech k textům byli nuceni přemýšlet a znalosti si vybavovat s určitou námahou. Jedině tak si je zažijí.
Důležitou součástí hodin jsou i testy, které se vyskytují v několika odlišných podobách (simultánní tlumočení krátkých obratů, doplňování mezer v textu, společné procházení vět přeložených za domácí úkol etc.). Jejich cílem ale není ani tak testování znalostí jako spíše jejich připomínání a neustálé omílání. Tento zdánlivě chaotický přístup vede některé studenty k závěru, že se jejich angličtina nezlepšuje (zatímco kamarád co chodí do opravdového kurzu je mezitím prý už u lekce sedm v Headway Pre-Intermediate).
Je pravda, že výsledky našeho přístupu jsou těžko kvantifikovatelné. Student rok dře a má dojem, že kde nic tu nic. Po letní přestávce přijde zpět a okouzlen naslouchá své vlastní, o třídu lepší, angličtině. Pocit pýchy trvá cca pět minut. Zbytek ročníku probíhá opět ve znamení zmaru z vlastní neschopnosti, temperovaného nevysloveným tušením, že to snad přece jenom nějak funguje.
To mě podrž, prý krátké shrnutí. Someone, please, shut him up.
0 comments:
Post a Comment