co studenti chtějí /2/ být opravováni a mluvit

CHCI MLUVIT

Podívejme se na to, jak si Češi většinou představují, že by se měli naučit mluvit. Hlavním předpokladem je, že by to mělo nějak jít bez mluvení jako takového. Všichni studenti se halasně dožadují toho, aby se v kursech mluvilo. Ve chvíli, kdy se láme chleba a oni mají skutečně promluvit, se spousta z nich zasekne a začne požadovat: jiný text, jiný způsob vyprávění, delší přípravu, inspirační osvit zhora.

Českým studentům totiž nepřipadá žádný text jako ideální. V podvědomí průměrného českého studenta je zakořeněna představa, že někde v zapadlém knihkupectví na Malé straně se prodává rozkošná knížečka s nesmírně zábavným příběhem obsahujícím pouze “základní angličtinu“, která nějakým kouzelným trikem člověku umožní za jeden večer pojmout, vstřebat a aplikovat všechno vědění, jehož je k domluvě v anglickém jazyce potřeba.

Vedle toho se každý probíraný text vyznačuje ještě dalším nedostatkem, konkrétně tím, že mu „chybí děj“ - jakoby se snad běžné cizojazyčné konverzace našich studentů zabývaly akčním zneškodňováním agresivních cizozemských bytostí, při němž se všichni zúčastnění nacházejí ve stavu kontinuálního pohybu a hektické aktivity s převratnými důsledky pro veškerý život této planety - a nikoli skutečností, že to pivo je jakési teplé a kam půjdeme až dojde a co kdybychom tam šli až zítra.

CHCI ABY MĚ UČITEL PRŮBĚŽNĚ OPRAVOVAL

V kursu Bee's Knees probíhá výuka z větší části prostřednictvím práce s různými druhy původních textů. Každý takový text logicky obsahuje jevy, které studenti do té doby neznali, nebo které si zaslouží bližší zkoumání (od toho taky vůbec je). Zastavovat se u jednotlivých bodů a vysvětlovat proč právě takhle a proč ne jinak je ovšem nutné jenom zpočátku - postupem času začíná být objasňování jednotlivých gramatických jevů nadbytečné až škodlivé. Dané jevy se totiž přirozeně v čím dál větší míře opakují a na jednotlivé problematické oblasti pak stačí odkazovat pomocí krátkých příkladových vět (které si studenti s tím či oním jevem asociovali).

Namísto mého vysvětlování se tak větší část práce přenáší na studenty. Očekává se od nich schopnost příběh převyprávět, a to často v překroucené podobě (z pohledu jiného účastníka děje), ale při použití obsažených obratů a gramatických jevů. Zároveň očekávám, že studenti budou mluvit vytrvale po celou určenou dobu a budou na sebe vzájemně reagovat - že tedy nebudou po každé větě nahlížet do papírů a česky spolu probírat co by se tak ještě dalo říct.

Prvních pár minut jde zhurta a nepadá z vás nic, co by se dalo či mělo tesat. Když se nicméně po pár minutách mluvení dostanete do lepšího mentálního rozpoložení, začnete obvykle používat angličtinu, která zní mnohem lépe a na kterou můžete být pyšní. Problém je v tom se do této fáze dopracovat a nenarušovat daný proces neustálým přehrabováním v papírech, dotazech na kolegu (co, řekl jsem to dobře, myslíš? šlo tomu rozumět?), úpěnlivými pohledy na učitele (nestačilo by to už?) a krčením rameny (mě vůbec nenapadá co ještě říct). Někdy to opravdu nejde - jsou takové dny, většinou to ale jde zlomit, stačí chtít a nehledat výmluvy.

Pronést v cizím jazyce jednu kratší větu a pak si dát minutku na rekonvalescenci není zas tak těžké. Přesně tak si to mnozí studenti představují: já něco plácnu a pak to s učitelem budeme pět minut analyzovat. Vypláchnout a znova. Wrong wrong wrong. Zhluboka se nadechněte a mluvte dokud vás nezastavím. Užívejte si toho, že proti vám sedí stejný nešťastník jako jste vy. S rodilým mluvčím nebo pracovně po telefonu tuto možnost mít nebudete. Zkoumejte limity své angličtiny snahou používat pokročilejší gramatiku a obraty; opravujte sami sebe pokud tušíte že právě pronesená věta nabízí prostor k vylepšení; vzpomínejte, zda jste daný problém neřešili v hodině a pokud ano, k čemu jste dospěli. Prostor na to je.

PŮVODNÍ JEDNODUCHÁ VĚTA:

The dogs aren't barking.

LZE POSTUPNĚ VYLEPŠIT NA:

The dogs aren't barking anymore. Why do you think that is?Looks like the dogs have stopped barking for some reason.The dogs haven't barked in a while, have you noticed?The dogs don't seem to be barking. That's weird, don't you think?Why aren't the dogs barking? They should be barking, right?I haven't heard the dogs bark lately. Have you?

... ALE NECHCI PRACOVAT VE SKUPINĚ, KDE NA MĚ UČITEL NEMÁ ČAS

K námitce, že učitel konkrétně na vás nemá čas: má. Nedělejte si zbytečně iluze o jedinečnosti své angličtiny. Všichni děláte více méně stejné chyby. Když poslouchám na druhém konci třídy, je to jako bych poslouchal vás. Cílem vašeho vykládání navíc není primárně oprava vašich chyb učitelem. na stejné chyby v průběhu ročníku narazíme ještě stokrát při jiných příležitostech. Smysl je v tom, abyste si sami zkusili, do jaké míry jste schopni vyjádřit to, co vyjádřit chcete.

tedy jestli si vzpomenete na to, že po předložkách musí být ing tvar slovesa, jestli namísto not stop použijete keep, jestli se vám podaří si spontánně vzpomenout na sloveso wonder, jestli v sobě najdete tu sílu použít jinou spojku než and, so, but nebo because, jestli mohla jsem vyhrát přeložíte I could have won a ne jenom I could win, jestli účelové věty jako abych nemusel odejít nepřekládáte tradičním not to leave nýbrž so that I don't/didn't have to leave a naopak jste schopni not to leave použít ve větě řekli mi. abych neodcházel etc.

Předpokládám, že doma ani v práci ani mezi kamarády trpělivě naslouchající posluchačstvo nenajdete, tuto možnost máte jedině v kursu a je hřích jí nevyužít. Přestaňte naříkat nad tím, že mluvení je k ničemu, když vás nikdo neopravuje, a staňte se sami sobě přísným soudcem (a případně policajtem a katem).