Co studenti chtějí /1/ Gramatiku

Do kursu cizího jazyka se člověk hlásí s většími či menšími, konkrétními nebo spíše mlhavými, předpoklady a očekáváními. Pokud pomineme neodstranitelné lingvistické flagelantství určité části české populace (v hodinách zmírám nudou, tudíž to musí být k něčemu dobré), dokáže většina studentů aspoň ve zkratce formulovat, proč kurs navštěvují kursu chodí a co od něj očekávají.

Přání, s nimiž studenti do kursu přichází, jsou ovšem z velké části zidealizované představy, v nichž hrají hlavní roli „mluvení“, „gramatika“ a „slovní zásoba“. Student má obvykle spadeno na jednu z těchto kategorií, v níž jsou jeho schopnosti nedostačující. Nic proti tomu.

Problém je v tom, že studenti mají hodně mylnou představu o tom, co se vlastně pod pojmy jako gramatika nebo slovní zásoba skrývá, a nechtějí si připustit, že vylepšení v kterémkoli z těchto směrů obnáší velmi pilné studium a neexistují žádné silver bullets.


Dochází tak k tomu, že po prvních několika týdnech, v jejichž průběhu se před studentem vztyčí děsivá zeď časů, o jejichž existenci neměl žádné tušení, pomocných sloves, slov s několika významy a celou škálou možností překladu jednoho českého slůvka, předložek jež v češtině neexistují, ing tvarů na nejnečekanějších místech, začne student raději pošilhávat po nejrůznějších svůdně tvarovaných a vydatně kolorovaných pomůckách.

Ty sehrávají v oblasti jazykového vzdělávání roli hadího oleje; student točí kolečkem a před očima mu defilují třetí tvary sloves, o jejichž existenci většina rodilých mluvčích nemá tuchy, namátkově vybrané předložkové vazby a příkladové věty na předbudoucí čas. Iluze studia je dokonalá. Student je dočasně uspokojen, výrobce pomůcek ještě víc.

Marné je vysvětlovat proč ne a proč jinak - student vám jakožto učiteli všechno odkýve, ale myslí si svoje. O to větší uznání si zaslouží lidé, kteří jsou skutečně ochotni zatnout zuby a učit se, v hodinách se furt dokola neptat na rozdíl mezi someone a somebody, will a going to a it a that, nýbrž akceptovat, že jsou důležitější problémy, a pokud se moje angličtina nezlepšuje, tak to třeba může být tím, že namísto učením trávím čas točením barevným kolečkem.


Podívejme se na nejčastější žádosti a představy, se kterými studenti do kursu přichází a co na nich nesedí.


žádost první ... já chci naučit hlavně gramatiku


Je pozoruhodné, jak zvláštní postavení si vydobyla anglická gramatika v představivosti českých studentů. Většina z nich si pod tímto pojmem mlhavě představuje něco jako vysvětlení časů, trpného rodu a modálních sloves. To má podle jejich nejasně formulovaných tužeb proběhnout jakýmsi polookultním způsobem, jež mozkovým synapsím umožní se v pravý moment sepnout a prudkým skokem dospět k momentu kompletního osvícení.


Věc se samozřejmě má jinak. Vedle časů (včetbě otázek a záporů) a modálních sloves a vysvětlení ing tvarů (třeba po předložkách) je anglická gramatika především souborem stovek či tisíců drobných přikázání, a speciálně pro české studenty pak zákazů, na které je při používání angličtiny třeba neustále myslet. Spadají pod ni takové jevy jako používání slovesa wonder, účelové věty využívající spojení so that nebo třeba obrat I can't believe, překládání třeba pomocí have to nebo need to, obraty typu that's not what I said, a taky například schopnost použít obrat none of us, not even me (
nobody of us, me also not), tedy vše co se našincům obtížně učí a špatně používá

Osobně si gramatiku vykládám v nejširším slova smyslu, tedy ne pouze jako časy a modální slovesa, jak je obecně vnímána našimi studenty a možná i učiteli, nýbrž v podstatě jako vše, co nespadá čistě do sekce slovíček. na vysvětlenou:

The article said it could be done.

je gramatika, protože český student většinou spojení bylo tam, že / psali tam, že... překládá jako  it was written a obraty typu the article you're reading, does it say anything about me? neumí používat

Anthony told me to shut up.

je gramatika, protože Češi si neustále pletou say a tell (říkají you said me it   /  I told what was happened) a po tell nejsou zvyklí používat infinitiv (you told me that I must shut up), nemluvě už vůbec o infinitivu v záporu (not to)

I wonder why Mimi called me a smartass.

je ryzí gramatika, protože Češi v tomto smyslu neumí sloveso call používat, česky by se totiž dost často překládalo pomocí slovesa říct (řekla, že jsem ... zapomeňte na nazvala) a už vůbec netuší, že se nepoužívá s how nýbrž what (to ostatně, jak jsem zjistil, neví ani spousta učitelů), tedy what did you just call me?

The president officially announced he knew everything there was to know.

je slovíčko a nikoli gramatika, protože se k němu kromě přímočarého českého překladu oznámit nic dalšího neváže

Gramatikou je třeba i sloveso take ve významu trvat – abych uvedl poslední ilustrační příklad - už jen proto, že to není jeho základní přímočarý význam vzít a taky proto, že situaci komplikuje sloveso last, jež se používá jinak, ale překládá stejně, a malinko taky proto, že na minulý tvar took si naši studenti zvykají těžce a dlouho.


Mnohým studentům takové problémy přijdou jako podružné, protože neřeší* to, co oni považují za opravdovou gramatiku. Jak někde není have nebo been nebo ing tvar, jedná se o druhořadý problém. „A pokud tam have nebo been nebo ing jsou (nedejbože ve tvaru being, který v sobě sloučil veškeré zlo tohoto světa), tak to ani nevysvětlujte, protože to stejně nepochopím.“


* jen na okraj: pokud by vaši studenti přeložili tohle "řešit" slovesem "solve," máte co řešit


[... to be continued]