Math or Emotion?

V následující kapitolce se pokusím popsat dva typy studentů s nimiž—ve více či méně koncentrované/zředěné podobě—má dle mého zkušenost každý učitel angličtiny.

MATEMATIKA VERSUS EMOCE

Všichni učitelé vám sice na požádání rádi sdělí, že každý student je unikát a že každý má s cizími jazyky své vlastní jedinečné problémy, blablabla, ale tento lip service nezakryje fakt, že stejně jako existují vyprofilované typy zločinců, existují i jasně definované typy studentů.

Nebudu se pokoušet o soupis všech typů, na které jsem sám narazil, aspoň zatím ne. V této chvíli se podívám pouze na dva extrémy, které vyvstanou v jasných, a obvykle velmi zábavných, konturách při překládání delších úseků textu z angličtiny do češtiny.

První typ je typ matematický. Matematický typ se podívá na větu “Přišel za mnou jeden kluk co ho znám”, zabodne prst do prvního slova a spustí: “came”. Prst se přesune na druhé slovo, zazní nejisté “to me”. A pak to jde ráz na ráz. One. Boy. What. Him. I know.

Matematický typ potřebuje mít jasno. Ve všem musí být systém. Obrat “nezajímá mě to” se prostě nedá přeložit pomocí slovesa care, protože je tam přece sloveso zajímat a podmět je "to" a kam by ten svět spěl, kdyby se to nepřekládalo pomocí nějaké odvozeniny slova interest.

Každé jedno slovo přece musí herdek krucinálfagot mít jeden přesný překlad a ty se pak skládají za sebe jako chemické vzorečky. Řeči o tom, že angličtina funguje na úplně jiné bázi než čeština, ty si, vy panáčci jazykozpytní, nechte pro sebe, však já už se nějak domluvím. Jazyk, který těmto studentům sedí, je němčina. Mnozí z nich ji ovládají a na angličtinu s chutí roubují německá gramatická pravidla. Cizí jazyk jak cizí jazyk, tak co.

Druhým typem je typ emocionální. Emocionální typ dostane na překlad větu “You'd hate to admit that the moon is just a big piece of rock revolving around our planet" (hrozně by ti vadilo, kdybys musel připustit, že měsíc je jenom velký šutr, co krouží kolem naší planety), přeletí ji očima, načež se jeho celá mysl jako naváděná střela upne na slovo moon a slovesa hate a  revolve se zbytkem věty v roli komparsu.

A už to valí: nenávidíš měsíc protože měsíc je jako rokenrol, hudba míru*, jako velký revolver co střílí na mou planetu”. Oči sbírají inspiraci kde jen můžou, žádná asociace není dost vzdálená, hrají i slabiky, ba i písmena, nedochází k překladu, nýbrž se komponuje nové svébytné umělecké dílo.
* na distinkce typu piece-peace si emocionální typ vůbec celkově moc nepotrpí

Emocionální typy mají často nesporné umělecké nadání a schopnost improvizovat, v jazyce ale střílí úplně naslepo. Jejich vyjadřování se neřídí potřebou přeložit informaci (tu určitě vytvořil nějaký suchar a není hodna překladu) - namísto toho sleduje linii na místě modelovaných originálních myšlenek, které se od původního sdělení odklání nejpozději u druhého slova a dále žijí zcela vlastním životem.

Note A: Člověk samozřejmě málokdy narazí na čistý typ, ať ten či onen. Pokud ovšem jo, pak je to jízda.

Note B: Karikaturu studenta, kterou načrtávám v některých kapitolách, byste v mém kursu nenašli. To jen dotahuju do extrémů některé vlastnosti vypozorované u různých studentů za posledních několik let. A mí pappenheimští mi myslím rozumějí, i když si za tuhle kapitolku leccos vyslechnu.