Good Student, Bad Student

Správný přístup ke studiu je klíčovým kritériem pro výběr studentů, s nimiž se dá smysluplně pracovat. Dal by se shrnout do tří bodů:

1. poctivá příprava na hodinu
2. ochota v hodinách mluvit
3. ryzí snaha se zlepšovat

Následuje dlouhodobě odpozorovaný seznam zlozvyků - ať už vrozených nebo nabytých -, jejichž nositelé mě opakovaně dovádí na pokraj nervového zhroucení (respektive by dováděli, kdybych si je do hodin pouštěl). Ten doprovází popis dobrých studentů a jejich přístupu ke studiu, které/kteří mě opakovaně přesvědčují o tom, že učení má smysl.

Existují studenti, kteří...

GOOD: se buď intuitivně nebo na základě zralé úvahy (po posouzení ozkoušených a zjevně nikam nevedoucích přístupůke studiu) rozhodnou řídit doporučeními učitele
 BAD  zarytě jedou po vyšlapané linii, přestože ta je už několik let nikam nevede; rady učitele odbývají jako žvanění snílka, který má holt to štěstí, že "má na jazyky buňky"; vinu za své několikaleté přešlapování na místě pak svalují na skutečnost, že „na jazyky jsou prostě tupí“ (což může být faktor, ale nikdy nevysvětluje vše)

GOOD: si v průběhu hodiny zapisují poznámky bez ohledu na to, zda si v tu chvíli něco zapisují i všichni ostatní; řídí se v tomto ohledu svým úsudkem; jakmile zaslechnou něco, co by si chtěli zapamatovat, okamžitě píší nebo žádají učitele o dovysvětlení
 BAD   si píší zásadně jenom „slovíčka“ anebo zapisují výhradně ve chvíli, kdy zapisuje celá třída; učitele se na nic neptají, protože „je jim to blbé“ a „třeba se na to zeptá někdo jiný“

GOOD: zamýšlí se nad svými poznámkami z hodin a případné nesrovnalosti s učitelem na začátku hodiny konzultují
 BAD   neřeší do očí bijící rozpory ve svých poznámkách (ze zkušenosti vím, že zhruba třetinu věci si student v hodině zapíše špatně), následkem čehož nikdy pořádně nepochopí systém anglické gramatiky, následkem čehož střílí v hodině slovesné tvary od boku a i po několika letech studia jsou schopni použít spojení jako „do you going“ nebo „what are you say“, která ilustrují jejich totální bezradnost, následkem čehož učitel trpí, což je na tom všem úplně nejhorší

GOOD: pokud jsou v průběhu mluvení učitelem opraveni, zamyslí se nad svou chybou a do paměti si vloží výstražnou vlaječku, aby se stejného omylu nedopustili podruhé
 BAD   opravu sice automaticky zamumlají, ale dále nad ní nepřemýšlí a melou vesele dál - projev je plný chyb, stejných jako před týdnem, stejných jako před měsícem, stejných jako před pěti lety

GOOD: připravují se na hodinu podle zaslaných instrukcí, v hodině nepotřebují přípravu na to, aby se pustili do hovoru na jakékoli téma, mluvení si užívají a s potěšením zjišťují, co už dokážou říci, cíleně se pak snaží do svého projevu začlenit nově naučené obraty
 BAD   za přípravu považují vytištění papírů plus rychlé vypsání pěti slovíček a jejich našprtání v okamžicích těsně před hodinou - těchto se pak drží jako stonoucí stébla trávy a vykřikují je kdykoli jen okrajově souvisí s tématem hovoru; zdržují své aktivnější spolužáky, protože před každou konverzační aktivitou si nejdřív musí projít text, zjistit o čem vůbec je, přeptat se na slovíčka - zbývající vteřiny konverzace prošpikují poznámkami o tom jak „stejně vůbec neví o čem je řeč a jak mají fofr v práci a pokaženou tiskárnu a chodí sem jenom na náslech, protože třeba se něco uchytí“

GOOD: mluví s rozvahou, pamatují na opakovaně vštěpovaná pravidla, jsou si vědomi úskalí klasických chyb, nestřílí od boku, nad vším co pronesou se ještě krátce zamyslí, a případně se opraví; apropos: průběžné opravování vlastního projevu je jasným indikátorem toho, že student na své angličtině opravdu pracuje
 BAD   se namísto rychlého rozběhnutí konverzace nekonečné minuty prohrabují papíry, vyměňují si poznámky o tom, že tento příběh je stejně o ničem a nemá děj a nejde povyprávět. pokud na konverzaci vůbec dojde, pak obvykle z poloviny probíhá v češtině, úzkostlivě se lne k dvěma základním časům, slovní zásobě získané na základní škole a obratu "it is some special xy", povětšinou se omezuje na snahu vybavit si jména a číselné údaje; cílem je se nejrychlejší cestou dopracovat do bodu, kdy se vítězoslavně pronese „my už jsme to řekli všecko / my už nevíme o čem dál mluvit“

GOOD: si do textů si dopisují poznámky a zvýrazňují pasáže, ke kterým by se rádi ještě v budoucnu vrátili; zamýšlí se nad tím, zda by dotyčné obraty dokázali sami použít a nedají si pokoj dokud nenabudou přesvědčení, že ano
 BAD   mají dojem, že všechno potřebné jim má učitel i přes jejich pasivitu či odpor prostě nějak nacpat do hlavy; zaslané materiály zůstávají neposkvrněny inkoustem a nedotčeny zvýrazňovačem; v hodinách si permanentně stěžují na to jak je hrozně trápí, že absolutně nechápou tu a tu gramatiku, kterou jim nikdo nikdy nevysvětlil (která je přitom na webu či v učebnicích do detailu popsána a ilustrována mnoha příklady a která je stejně v konečném důsledku zástupným problémem a poukazuje na nechuť studenta zatnout zuby a začít se poctivě učit)